Výsledky šetření mezi odsouzenými rodiči: odpovídaly odsouzené matky z Drahonic a Opavy

06.04.2021 13:46

 

V únoru 2021 realizovala organizace OS Za branou, z. s. ve věznicích Drahonice a Opava dotazníkové šetření mezi odsouzenými ženami, matkami nezletilých dětí. Cílem bylo zmapovat formy péče o děti odsouzených, míru jejich kontaktů s nimi před nástupem trestu a během něj, pojmenovat případné problematické oblasti péče o děti a ochotu a možnosti odsouzených tyto problémy řešit. Šetření se zúčastnilo celkem 107 respondentek. V rámci zpracování výstupů bylo z důvodu neúplnosti odpovědí vyřazeno celkem 7 dotazníků. Vyhodnocováno bylo tedy přesně 100 dotazníků. Ve věznici Nové Sedlo - Drahonice se dotazníkového šetření zúčastnilo 52 odsouzených žen, ve věznici Opava se zapojilo 48 respondentek. Účast odsouzených v tomto šetření byla dobrovolná, odsouzené byly předem informovány o tom, čeho se šetření týká a kdo a za jakým účelem bude výstupy zpracovávat. Dotazník byl rozčleněn na 3 tematické okruhy a zahrnoval 14 uzavřených otázek a 2 otázky otevřené. Respondentky také měly možnost své odpovědi blíže upřesnit či doplnit.

VYHODNOCENÍ

Pokud jde o délku vyměřeného trestu, zastoupení odsouzených bylo mezi tazatelkami poměrně rovnoměrné: Nejvíce respondentek bylo odsouzeno k trestu nižšímu než 2 roky (25), na dobu 2 až 3 roky nebo 5 – 10 let bylo odsouzeno shodně 21 žen, trest v délce 3 – 5 let vykonává 18 žen, trest v délce nad 10 let 15 respondentek. Zhruba polovina respondentek (51) má v tuto chvíli za sebou teprve 1/3 trestu nebo méně, 31 se nachází zhruba v polovině svého trestu, zbytek (18) má za sebou více než 2/3 výkonu svého trestu a připravuje se na propuštění. Mezi respondentkami významně převládají prvotrestané ženy (68), podruhé je odsouzeno 18 z nich, 14 žen uvádí, že bylo odsouzeno vícekrát. Stejně velká část (68) rovněž uvádí, že žádný z otců jejich dětí není ve výkonu trestu. Otce dětí ve výkonu trestu přiznává zhruba třetina z nich (26), 6 respondentek uvádí, že některý z otců jejich dětí je ve výkonu trestu, zatímco ostatní nikoli.

Většina dětí zůstává v rodině

Více než polovina dotazovaných (56) má jedno nebo dvě děti, třetina z nich (33) je matkou 3 až 5ti dětí. 11 žen má více než 5 dětí. Zhruba polovina (54) uvádí, že péče o děti po dobu výkonu jejich trestu zůstala v rodině – o děti pečuje druhý partner (ve 28 případech) nebo jiný blízký příbuzný, nejčastěji prarodič dítěte (v 9 případech), častá je také kombinace péče druhého rodiče a prarodiče  (v 8 případech). Téměř třetina (24) respondentek (matek více dětí) uvádí, že péče o jejich děti je různě kombinovaná, nejčastější je péče rodiny a pěstounská péče (16% všech dotázaných).

Téměř pětina dotázaných matek (17%) má v současnosti své děti v pěstounské péči, ústavní péči (dětský domov nebo krizové centrum pro děti) uvádí pouze 5% z nich. Téměř všechny dotázané (94) měly své děti někdy v péči, pouze 6 uvádí, že své děti v péči nikdy neměly. Od narození dětí po nástup výkonu trestu uvádí kontinuální péči o své děti 74 dotázaných. Bez přerušení jen o některé ze svých dětí pečovalo 19 žen, přerušovanou péči o všechny své děti přiznává 17 dotázaných. Více než polovina respondentek (58) popírá, že by některé z jejich dětí bylo v péči OSPOD; čtvrtina (26) přiznává péči OSPOD u všech svých dětí, 16 pouze u některých z nich.

Soudní úprava styku

Poměr odpovědí, zda je jejich styk s dětmi upraven soudně, je téměř vyrovnaný.  Nicméně z 56 dotázaných, které uvádí, že nikoli, má téměř polovina (45% z nich) v plánu o soudní úpravu styku s dětmi žádat.  Naopak 37 % je plně spokojena s mimosoudní dohodou, na styku se svými dětmi se bez problému s pečující osobou domluví. Dalších 10 % respondentek uvádí, že o děti pečuje partner (otec dětí) a ony se chtějí do funkční rodiny po propuštění vrátit. Ze 44 dotázaných, které soudně upravený styk s dětmi mají, polovina přiznává, že tomu tak je u všech jejich dětí a 14 dotázaných uvádí, že má nyní pozastavenou rodičovskou odpovědnost.

Intenzita kontaktu a kvalita vztahu

Nadpoloviční část respondentek (61) měla dle svých slov před nástupem výkonu trestu se svými dětmi intenzivní každodenní kontakt, intenzivní kontakt jen s některými z dětí nebo pravidelný kontakt formou návštěv, telefonů či dopisů se všemi dětmi uvádí shodně 14 dotázaných. Pouze 9 žen mělo se svými dětmi před nástupem trestu jen občasný kontakt, žádný kontakt s dětmi připouští jen 2 dotázané. V průběhu výkonu trestu tedy většina (61) s dětmi komunikuje méně než na svobodě, třetina (33) s dětmi komunikuje přibližně stejně často jako na svobodě a 6 připouští, že nyní s dětmi komunikuje dokonce více často než před nástupem trestu. Téměř polovina (44) dotázaných se domnívá, že se jejich vztah s dětmi v průběhu výkonu trestu nezměnil, třetina (27)  však uvádí, že se jejich vztah s dětmi zhoršil, zatímco dle 13ti žen se vztah paradoxně zlepšil a prohloubil. Část respondentek (15) se domnívá, že to nedokáže posoudit – děti jsou příliš malé nebo kontakt s nimi je spíše sporadický pro obtížnou domluvu s pečující osobou.   

Téměř třetina respondentek (28) uvádí, že jejich děti nevědí, že jsou ve výkonu trestu (ale např. v nemocnici, na cestách apod.) Další více než třetina (35) žen se domnívá, že děti se na ně za jejich odsouzení nezlobí a berou je takové, jaké jsou (spíše se jim stýská). Oproti tomu 20 je přesvědčeno, že děti se na ně zlobí (zvláště kvůli odloučení), 6 pozoruje u jednotlivých svých dětí různé reakce, zvláště s ohledem na jejich věk. Dalších 8 vnímá vývoj jejich vztahu s dětmi v průběhu výkonu trestu jako proměnlivý proces a 3 se domnívají, že to neumí posoudit.

Překážky v komunikaci

Větší část respondentek (67) uvádí, že v komunikaci se svými dětmi (možnosti si s nimi dopisovat, telefonovat nebo využívat skype) nenaráží na žádné osobní, technické nebo právní překážky. Dalších 15 žen chce kontakty se svými dětmi řešit více až po propuštění. Překážky v komunikaci s dětmi uvádí tedy jen 17 dotázaných – nejčastěji jde o překážky v komunikaci s pečující osobou, dále s pěstouny nebo s dítětem. Na překážky s OSPOD, s dětskými domovy nebo s věznicí dle svých slov naráží jen v jednotlivých případech. Případné překážky respondentky řeší nejčastěji s odborníky - sociálními pracovníky nebo pracovnicemi věznice, kurátory nebo NNO  nebo aktivně samy.

SHRNUTÍ

Aktuálně je v ČR vězněno přibližně 1 450 nepodmíněně odsouzených dospělých žen. Dotazníkové šetření tedy umožnilo postihnout situaci přibl. 7 % aktuálně nepodmíněně odsouzených žen v Česku. Do šetření se s ohledem na aktuální obsazenost věznic Opava a Drahonice a odhadovaný počet bezdětných žen a žen s dětmi staršími 18 let zapojilo zhruba 25-30 % matek nezletilých dětí vykonávajících svůj trest v těchto věznicích.

Přestože o kvalitě péče či intenzitě kontaktu může mít každá z odsouzených žen jinou představu a tato forma zjišťování dat nám kontextu jejich péče porozumět neumožní, je zřejmé, že všechny dotazované ženy považují péči o své děti za důležitou životní hodnotu. Péče o děti bez přerušení před nástupem trestu u respondentek převládá bez ohledu na četnost odsouzení (celkem u 71 žen). Více než polovina odsouzených žen (54) uvádí, že měla před nástupem trestu své děti v péči bez přerušení a byla s nimi zároveň v intenzivním kontaktu. Dalších 7 žen, které měly své děti v péči bez přerušení, bylo před nástupem trestu v každodenním kontaktu alespoň s  některými ze svých dětí, 8 žen bylo se svými dětmi v pravidelném kontaktu a jedna žena v občasném kontaktu. Žádný kontakt v době před nástupem trestu připouští pouze jedna z žen, které uvádí, že měly své děti v péči bez přerušení. 

Stojí za pozornost, jak velký význam přisuzují odsouzené ženy intenzivnímu či alespoň pravidelnému kontaktu se svými dětmi v průběhu výkonu trestu. Více než polovina dotázaných (61 žen) uvádí, že v průběhu výkonu trestu se svými dětmi komunikuje méně než na svobodě, z toho 11 žen mělo předtím v péči bez přerušení jen některé z dětí, 4 ženy neměly bez přerušení v péči žádné z dětí a jedna z žen děti v péči dokonce nikdy neměla. Tento stav odsouzené považují za nežádoucí a četnost odsouzení na tuto skutečnost nemá významný vliv.

Respondentky vnímají úzkou souvislost mezi kontaktem s dětmi v průběhu svého výkonu trestu a péčí o vzájemné vztahy. Šest žen ze sta například kladně hodnotí, že je se svými dětmi nyní v kontaktu častěji a jejich vztah se prohloubil a zlepšil. Zlepšení vztahu s některými z dětí uvádí dokonce dalších 10 žen z těch, které před nástupem trestu měly děti ve své péči. Odsouzené prvotrestané ženy častěji soudí, že se jejich děti na ně kvůli jejich odsouzení nezlobí (21 žen), spíše se jim stýská. Dalších 10 žen uvádí, že se na ně jejich děti zlobí zvláště proto, že nyní nejsou s nimi, aby jim pomáhaly zvládat běžnou životní realitu a případné obtíže. Pět žen vnímá u každého ze svých dětí jiné reakce na situaci a 7 prvotrestaných respondentek vnímá vztahy se svými dětmi v průběhu odsouzení jako dynamické.

Přestože se odsouzené často domnívají, že se jejich vztah s dětmi v průběhu výkonu trestu nezměnil, respondentky, které vykonávají trest opakovaně (celkem 31 žen), častěji konstatují, že se jejich vztah s dětmi v průběhu odsouzení zhoršil (11). Většina z nich (23) přitom uvádí, že před nástupem trestu měla intenzivní kontakt se všemi nebo aspoň s některými ze svých dětí, pravidelný kontakt se svými dětmi mělo 5 z nich, občasný kontakt s dětmi uvádí 4 vícekrát odsouzené ženy. 

Relativně vysoká intenzita péče o děti koreluje s tím, že se do šetření zapojily především prvotrestané ženy. S tím také plně koresponduje zjištění, že se s případnými překážkami dokáží vypořádat aktivně vlastními silami nebo vědí, na koho se obrátit a jak své potřeby formulovat. Zapojení takto zúženého vzorku odsouzených souvisí pravděpodobně s tím, že výběr neměl předem stanovené žádné parametry a bylo ponecháno na dobrovolném rozhodnutí odsouzených, zda se dotazníkového šetření zúčastní. Díky tomu šetření nabídlo pohled zejména do komunity odsouzených žen, které o své děti častěji pečují, případně velmi dobře pečují a jsou motivované ke sdělnosti a participaci na deklarovaném účelu šetření (podpora rozvoje vztahů odsouzených rodičů) či ke spolupráci s justicí. Nicméně bylo by nesporně zajímavé zjistit, jak je to s péčí o nezletilé děti u žen s opakovanými tresty pohybujícími se ve více kriminogenním prostředí, zvláště u matek více dětí.  


 

Zpět

Vyhledávání

© 2010-2016 Za branou, tel.: 775 722 784, zabranou@gmail.com zodpovědný redaktor: Jiří Mataj